Starý a trochu omšelý vtip, aplikovatelný na lecjakou rádoby hvězdu okamžiku, že se bojíme otevřít i ledničku ze strachu, aby tam na nás dotyčný stále inzerovaný obličej odněkud nevyskočil, platí v posledních dnech bezezbytku o českém Tymošenkovi, jinak také exstředočeském gubernátorovi Davidu Rathovi. K jeho dobru dlužno dodat, že si této pozornosti „užívá“ tak trochu i za ty ostatní, kteří měli o chlup větší štěstí po návštěvě svých známých. Média si vybrala vděčný terč, který v podobě opoziční štiky plní společenskou poptávku po padání hlav. A vděčný terč může plnit roli odpoutávače pozornosti.
Jeho úterní dost pravděpodobná derniéra na parlamentním kolbišti byla asi jedinou možnou cestou vedení komunikační strategie obhajovy, a to nejen směrem k obecenstvu a „svým“ voličům- tedy rozpustit celé obvinění v cejchu roubíku nasazeném kritikovi ukradených IZIPů a PROMOPRO ozvučení, kritikovi, který ukradl jen miliony a né desetimiliony, ale i ve vztahu ke kolegům sociálním demokratům. Jako by dnes řekl, podrazili jste mě, odstřelili jste mě, uvědomte si to. „V torzu spisu se píše o volební kampani, financování voleb…“ Naznačil tím něco, co sice všichni tak nějak tuší, avšak ona udička může vést ke skutečnému Watergatu, proti kterému bude rekonstruovaný Buštěhrad jen malým altánkem na dvorku politické špíny.
Že měla jít sedmička vína na sponzoring kampaně ČSSD, se jeví jako dost pravděpodobné. Kuloárně o tom hovoří mnozí sociální demokraté a i dostatečné příjmy hejtmana a poslance spíše potvrzují domněnku Rathova otce o chybějícím motivu potřeby brát úplatky u svého syna. Dva pěkné platy a doktorská ordinace k tomu, to může stačit i požitkářskému polygamistovi. Situace s partajním financováním je ovšem jiná, motiv naopak naznačující. Princip rostoucího vlivu v rámci stranické struktury, posunu na kandidátce či přímo garance nějakého postu výměnou za finance je zcela běžnou praktikou. A nemusíme vzpomínat hned na Řebíčky a jejich koupené posty ministrů dopravy s následnými zakázkami na zvedací mosty na Labi apod. Stačí třeba připomenout nedávné podzimní dosazování nových ministrů za ODS do vlády po dohodě s modrými kmotry. Jízdenkový král Rittig dostane zemědělství, Kníže Dlouhý průmysl a ústecký Páťa bude taky spokojenej, však se rád dělí.
Falšování účetnictví, uvádění nepravdivých údajů o financování kampaní v podobě tradičních sněmovních stran, nový podnikatelský projekt pražské galerky sedící ve sněmovně pod vlajkou bojovníků proti korupci, stejně jako třeba kauza zázračných honorářů Paroubkovým knihám s cejchem vypraných peněz od jednoho známého teplického veksláka. Všechny tyto věci naznačují nezměrné bahno pozadí české politiky. To bahno je třeba něčím přikrýt a kvalitní přikrývka, to už něco stojí. Zaplacení novinářů, vlastní PR plátky, gigantické inzertní plochy. Realita dnešní doby.
Jsme v začarovaném kruhu. Na jedné straně sice voláme po snížení státního příspěvku politickým stranám, což však zákonitě vyvolává poptávku po hledání jiných zdrojů, a že regionální šíbři přikrývky na své odvařené tváře potřebují. Propagace rekultivovaných výsypek v Ústeckém kraji za 40 milionů pro agenturu vzniknuvší těsně před zakázkou, je typickým vodítkem, kde asi tak ten vlasec k tajemným milionům na kampaně hledat. Stranické kasy jsou přeci bezedně prázdné…
Filip Ušák