Dnes již bývalý středočeský hejtman David Rath byl vždy kontroverzním mužem. Provokoval, své protivníky vytáčel mistrnou pohotovostí, břitkou rétorickou i argumentační připraveností. V těchto pro politika důležitých ohledech byl nepochybně o třídu výše, než většina jeho ostatních kolegů. Ruku na srdce, dobrou polovinu sněmovny nikdy neviděl řečnit ani častý divák nočních přenosů ČT24. Ač mu nelze v tomto smyslu upřít kvality, kterého řadily mezi nejtěžší politické váhy, tak i jeho stoupenci přiznávali, že je to žoldák. Žoldák, který za pozici, moc a vliv hájí názor strany, která si ho najala. A náhoda a Jiří Paroubek kdysi způsobili, že ho tehdy najala právě ČSSD. David Rath je žoldákem, který snad všechny své soupeře odpuzuje a který do puntíku plní roli zlého muže opozice. Pardon, plnil.
V této kauze však jde o Davida Ratha až v té druhé, či třetí řadě. Tak jak média popisují útržky z policejního spisu, tak byl hejtman dopaden při přebírání odměny za ukázkově průzračnou ilustraci korupce veřejných zakázek. Korupce, která v podobném duchu probíhá nejen na radnicích, krajích i celostátní úrovni, ale pochopitelně i na úrovni jejich majetkově spojených firem. Suma sumárum, jak vyčísluje Transparency international, je to více než 100 korupčních miliard, které se ročně z veřejného ztratí. Tedy schodek státního rozpočtu nebo třeba sociální stát. Který David Rath v posledních letech hájil.
Všechny dramatické prvky korupčního dramatu, od losování veřejných zakázek, přes úmyslné zadávání kritérií na míru jedné předem vybrané a spřátelené firmě, až po celkovou nadbytečnost realizace zakázky, byly v tomto příběhu obsaženy. Ač argumentace Rathova obhájce, tedy že nemohl o všem rozhodovat sám, zní logicky, tak právě středočeská praxe toto zpochybňuje. David Rath tak touto svou zřejmě poslední, avšak životní rolí, předvedl české společnosti svůj největší přínos. Přínos hodný chycení velké ryby v korupčním českém rybníku a přínos ukázky, jak že se tu krade.
Tento velký, avšak tuze drahý přínos v tom celém balastu ostudy a obrovských problémů s možným neproplacením evropských peněz, tu tedy zůstává. Půl roku před volbami byl i čtenáři bulváru a člověku nezajímajícím se o veřejné dění dán důkaz, že kraje fungují na mafiánsko-loupežnickém principu. Sociální demokraté si za svou oligarchizaci tento políček zasloužili a tento rathgate může vést k jedinečné šanci na očištění veřejného prostoru. Zkusme si z toho vzít to dobré, třeba i na podzim k volební urně.
Filip Ušák,
PRO kraj